Výlet na Ukrajinu - leden 2012

7. května 2012 v 14:35 | Olan |  Z cest
Jednoho krásného dne, se zrodil nápad navštívit Ukrajinu. I přes veškeré obavy, které panovaly, jsem se rozhodli podniknout tento výlet a při této příležitosti navštívit známého, který tam má rodinu.
Dne 4.1 jsme se vydali na něco málo přes 1000km dlouhý výlet autem. Cesta po České republice utíkala jako voda, jelikož sme jeli téměř pořád po dálnici a tak nebylo divu, že průměrná rychlost se vyhoupla na 120km/h. Za několik hodin, byla překročena první hranice a to mezi Českou republikou a Polskem.
Cesta po Polsku už tak rychle jako v Čechách neutíkala. Silnice, po kterých jsem měl možnost jet (směr Krakow) byli v perfektním stavu, bohužel poláci mají všude omezenou rychlost na 60km/h a občas i 80km/h a to i na usecích kde nejsou vesnice. Před každou vesnicí byl postavený radar a počet hlídek, které měřily rychlost byla také uctihodný. Jeden okamžik sme mohli být taky zastaveni za překročení rychlosti ale pan policista než vylezl z dodávky a upravil se, tak jsem byli fuč. Při cestě přes Polsko nám klesla průměrná rychlost na 60km/h. Dalším speciálním okamžikem bylo najít Polsko - Ukrajinskou hranici. Po 30min bloudění cca v 5km okruhu jsme ji přeci jen našli a to i za pomoci domorodců. Navigace, která doposud fungovala bez nejmenší chybičky se značně zadýchala a vedla nás dokonce i přes lesní cestu. Vše se tedy nakonec v dobré obrátilo a mi jsme dorazili na Polskou hranici, kde se nečekalo dlouho díky tomu že patříme do členských zemí EU. V tuto chvíli jsem litoval všech , kteří tam nepatří, jelikož tam byli několik set metrové kolony co čekali na odbavení. Po přejetí Polské hranice začalo nové dobrodružství v podobě Ukrajinských celníků.
Před vjezdem na Ukrajinskou hranici nás čekal příslušník se samopalem a dal nám lísteček s razítkem. Nevěděli jsem k čemu je ten lístek dobrý, protože Ukrajinsky jsme téměř nerozuměli. S tímto lístečkem jsme putovali k celnici. Zde už jsme čekali se všemi co jeli na Ukrajinu, jelikož členové EU už zde žádnou výhodu jako na Polské straně nemají. Po cca dvou hodinách jsme se dočkali hlavního kapitána v obrovské čepici, který prohledával auto. Po prohlídce nám dal na zmiňovaný lísteček další razítko a po výměně dolarů na ukrajinckou měnu jsme pokračovali v cestě. Po necelém kilometru nás zastavil další příslušník se samopalem. Nevěděli jsme co po nás chce tak nás napadlo vzít lísteček a předat mu ho. Lísteček si vzal a zmuchlal a mi pokračovali v cestě. Cesta do Lvova byla, krásná a díky dvěma místním obyvatelům, kteří jeli tímto směrem, jsme se tam dostali poměrně rychle.
Bohužel o co rychleji jsme byli ve Lvovu o to později jsme byli v Termopil. Cesta z Termopil byla cca. 150km dlouhá a díry na silnici byli úhledně vyskládány tak aby se jim nikdo nevyhl. Díky tomuto úseku naše průměrná rychlost klesla na cca 30km/h. Z Termopil už nás čekalo jen 50km do vesnice kde jsme měli na několik dní zajištění nocleh.
Celkem jsme se na Ukrajině zdrželi 3dny, během kterých jsem se podívali po okolí. Navštívili jsem církevní komplex, hrad, a zakarpatí. Dojmy z Ukrajiny, jsou převážně kladné a styl života, kterým se tam žije není takový jak se leckdo domnívá. Největším překvapením byl litr nafty u Shell - ky za necelých 20Kč. Ceny jídla a vstupů byli velmi nízké a zatím se tam nedostal fenomén vybrat prachy za vše co jde jako je tomu unás v ČR. Za přiklad stojí navštívený hrad kde pro 5 lidí vstup po celém hradu včetně parkování stál 100Kč.
Co se týká pohostinství v hospodách tak tam to vázne. Jídla jsem se dočkali po 1h a to byla hotovka. Místní restauratéři nemají ani moc snahu utržit co nejvíce peněz, jelikož prázdný stůl obchazeli aniž by se zeptali zda si něco ještě nedáme.
Při cestě zpět z Ukrajiny do ČR jsem to vzali přes jižní část Ukrajiny na Slovenské hranice. Cestou jsem se ještě podívali na tamní zimní středisko a Karpaty.
V nočních hodinách nás čekalo nepříjemné překvapení na Slovesnkých hranicích. Ukrajinské hranice jsem projeli nádherně a na Slovenských to byla katastrofa. Byli tam jen dvě auta včetně našeho a takovou nenáklonost slovenských celníků vůči nám jsem opravdu nečekal. Celkem třikrát jsem otevíral a zavíral auto aby si to tři celníci prohlídly a dokonce i tašky z oblečením, jsem museli otvírat - stejně nic nenašli, protože jsem tam nejeli nic pašovat.
Jelikož byla pokročilá doba a mi jsme ještě pořádně nejedli zastavili jsem v Michalovcích. Na to kolik stálo ubytování to nebyl žádný zázrak a jídlo, které nám s hrozným nadšením uvařili ani nemá cenu komentovat. Hold pohostinost odkoukali od Ukrajiny a vysoké ceny od Rakouska a Německa, kde za dané peníze je mnohem větší komfort a jídlo také lepší.
V neděli ráno jsem opět zasedl za volant a uháněl to směr Zvolen - Bratislava - Brno - Praha. Cesta už neměla žádné úskalí a tak jsem krásně na 18h dorazili domů.

Zde je několik fotek, které jsem pořídil na Ukrajině. Výlet vřele doporučuju - spíše do jižní části. A hlavně se obrňte trpělivostí na hranicích. A dobrá rada na závěr na navigci nespoléhejte a kupte si radši mapu - bude se hodit.












 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama